Někteří předvedli skoky, které by směle mohly soutěžit s olympijskými výkony, jiní se s úsměvem vrhali do pěnového bazénu a objevili, že vylézt z něj je občas těžší než samotný skok. Zněl smích, dupot ponožek a občas i výkřiky typu: „To bylo boží!“ nebo „Můžu ještě jednou?“ Celé odpoledne se neslo ve znamení radosti, pohybu a dobré nálady. Nikdo nezůstal pozadu, všichni si našli něco, co je bavilo. Domů jsme se vraceli s unavenými svaly, růžolícími tvářemi a pocitem, že trampolíny jsou prostě skvělý vynález.

Marcela Valentová